Cat (1. part)

14. října 2014 v 20:12 | G |  Příběhy
"Tak a teď je to období. Nevím, co dělat. Můj sen je nereálný. Nevěřím, že to říkám zrovna já. Nesnáším, když takhle někdo mluví. Veškerá moje pozornost začala směřovat k tomu nejriskantnějšímu cíli. Už dvakrát jsem se spálila a skáču do plamenů znovu a znovu a znovu... připadám si nenapravitelně. Síla vůle mě naprosto zradila. Vážně dost dlouho mi trvalo uvědomit si, jak moc dětinská a naivní jsem byla. Teď jsem ještě naivnější a dětinštější, než kdy dřív. Vím to. Přesto jsem se nikdy moc za slabého člověka nepovažovala. Ale on... ze mě udělal loutku. Cokoliv chce, abych cítila... cítím. I když vím o tom, jak se mnou manipuluje," zhluboka jsem se nadechla a opřela se o kolečkovou židli. S dlaněmi na obličeji jsem se snažila přestat na chvíli myslet na něj. Copak bych ale někdy mohla?... právě o něm píšu zpověď... Nikam to nedám. Jen jsem se z toho chtěla prostě vypsat. Veškeré písničky jsou plné zlomených srdcí, lásek. Kam se podívám, vidím ve vzduchu viset slaďoučká slůvka. Obličej se mi zkřivil do znechucené grimasy, "nejradši bych něco rozkopala," můj sykot nemohl nikdo zaslechnout. Rozcuchaný drdol v mých otravných vlasech se rozpadal a já se snažila myslet.

Vin byl, je... bude moje slabina. Ať je období lepší nebo horší, vždycky má moc nad každým mým pohybem. Vytáčí mě to do nepříčetnosti, přesto nedokážu zrušit spojení s ním. Nesoustředím se, ve škole to vořu. Maturita za rohem, jenže já, jako bych si ničeho nevšimla. Sešity a skripta se mi válí po zemi a na posteli. Beru je spíš za součást pokoje, ve kterém žije devatenáctiletá, labilní, průměrná studentka, než něco, z čeho bych měla být chytřejší. Nesnáším pohled na sebe, proto nechápu, proč mám zrcadlo přímo naproti dveřím. Každý náročný den vidím svůj unavený obličej s rozmazanou řasenkou a nekvalitní tužkou na oči. "Ty se mu divíš?" tuhle větu si říkám neustále. Občas ji naštvaně procedím skrz zuby. Jindy skoro hulákám z okna se smíchem v očích, protože si uvědomuju svojí hloupost a nevímkdekončící závislost. "...I'm in the business of misery, let's take it from the top," přerušil můj řinčící mobil ticho sebelítosti. Vytrhl mě z myšlenek, za což jsem byla dost vděčná. "Prosím, prosím, prosím..." letělo mi hlavou, než Schrödingerova kočka nakonec umřela a moje očekávání - telefonát od Vina, se nevyplnilo.

"... Brio?" ozvala se Alex z té šunky, která má dispej posetý pavučinkami. Chvilku mi trvalo odpovědět, knedlík v krku z přidušovaného vzteku a vlastně veškerých těch emocí mi to nechtěl dovolit." j...j..jo, promiň... jsem trochu mimo, mám ještě hodně práce," nemusela jsem ji ani vidět, abych poznala, jak velkou starost o mě má." Nehraj to na mě, chci ti z toho pomoct ven. Tohle se přece nedá... Vždyť tě zabíjí. Nechci, aby jakákoliv část tebe umřela. Jasný?..." odpověděla Alex. Čekala jsem takovou reakci. Upřímně nevím, jestli bych to bez ní zvládla. Je jako moje druhá půlka, se kterou plánujeme naprosto všechno. Kdyby tu nebyla, neměla bych svojí spřízněnou duši. Vždy pozná, co jsem tím chtěla říct. Na chvilku se slova ujalo ticho." Chceš si o tom promluvit?" zaváhala Alex, v jejím hlase byla slyšet obava. "Dá se o tom mluvit?.. To co udělal, bylo naprosto nepřípustný," hrnuly se mi do očí slzy, ale mluvila jsem dál " teď kdybych ho potkala, asi bych mu nevěnovala ani nenávistnej pohled." "Chápu tě... prosím pojď ven. Budu čekat za 5 minut u Věže." "Tak dobře, pa," pak se ozvalo jen típnutí hovoru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kerr Kerr | Web | 14. října 2014 v 20:48 | Reagovat

Ten příběh je neskutečně pravdivý. A obávám se, že ani jedna nevíme, jak tento příběh skončí. Ale přeju ti, aby to bylo tak, jak si přeješ.

2 patruelis patruelis | Web | 14. října 2014 v 21:56 | Reagovat

Trefila jsi se do černého. Netuším, co se bude dít dál. Určitě propřemýšlím spoustu nocí, abych tomu dala nějaký směr. :) Nechci, aby to bylo spojené s realitou... protože tahle story je strašný stereotyp. Chce to trochu života, do toho mého přežívání... :) Děkuju ti.[1]:

3 silluety silluety | Web | 15. října 2014 v 20:15 | Reagovat

Ouu :O píšeš luxusně :3 ten článek je naprosto bombastický a pravdivý :O
wow! piš dálej :3

4 patruelis patruelis | Web | 15. října 2014 v 21:50 | Reagovat

Opravdu moc děkuju za podporu!! :3 Moc si toho vážím. Už kvůli tobě budu pokračovat... :)[3]:

5 Reka Reka | Web | 16. října 2014 v 21:16 | Reagovat

Pěkný článek

6 patruelis patruelis | Web | 16. října 2014 v 21:33 | Reagovat

Děkuju :)

7 Reka Reka | Web | 17. října 2014 v 14:49 | Reagovat

Ty ses taky stěhovala?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama