momenty

30. září 2014 v 21:16 | G |  Myšlenky
Stop. Chtělo by to vypnout na malou chvíli a zastavit se. Nervy, stres a všechno špatné kolem nás... pravděpodobně to nemá ani v plánu zmizet... Občas jsem v takovém časovém presu, že ani nedokončím větu, protože musím dělat zas něco jiného. Každou chvíli nedobrovolně měním oblíbené činnosti za povinnosti. Nikdy se neusměju. Moje výmluva je ošklivé počasí nebo špatná nálada... často mi ani nedochází, jaký je doopravdy důvod.

My všichni, co se neumíme smát bychom si měli uvědomit momenty. Momenty, kdy nám je dobře. Momenty plné radosti a lásky... když jsme s přáteli. Maličkosti, které se nám zrovna povedly. V téhle chvíli se už dál nehodlám stresovat tím, co bude. Upřímně mě to nebaví, v ničem mi to nepomáhá. Takže se snažím žít v přítomnosti, užívat si každý nádech svůj i ostatních. Ať je to jako slunce pražící do tváře, i když zrovna nesvítí... Nechci, aby existovala neprožitá, nevděčná vzpomínka. Později bych litovala svého přístupu. (Moje motto je sice: Nikdy nelituj ničeho, co jsi udělal špatně, protože ti to buď dalo neskutečné zážitky nebo cennou lekci... ale proč bych zítra neměla dělat lepší chyby? Usmívající se Ale ano... některé chyby dělám pořád dokola a mám dojem, že mě opravdu nikdy neomrzí... jsem nenapravitelná.) Užívat si život plnými doušky, dokud to jde.

Právě teď mám v ruce hrníček s horkým kakaem a ťukám do klávesnice. Zbožňuju relax... V hlavě mi lítá jeden šťastný okamžik za druhým. Třeba jak jsme s N dováděly ve vlnách a smály se písku v mých vlasech. Při pomyšlení na ty vtipnější chvilky vždy přistihnu sama sebe se šibalským úsměvem na tváři... Neni to nic, co bych mohla s sdílet se všemi. Smějící se Ale my dvě víme své.

Live your life and... please smile.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zbyněk Rybička Zbyněk Rybička | E-mail | Web | 1. října 2014 v 5:46 | Reagovat

Jsme skupina podivínů. Osobně patřím mezi ty viditelnější. Jdu po ulici a vychutnávám si ten okamžik, kdy zrovna nejsem pod tlakem a mohu dýchat čerstvý vzduch. Už jsem se jednou setkal s tím, že se mě jeden kolemjdoucí zeptal, co jsem si šlehl. Vysvětlil jsem mu, že nic...

Taky zbožňuji relax. Většinou ho mám právě, když jdu po ulici, protože nemám moc rád úplný klid. To jsem většinou nervózní a mám z toho tiky.

Jo, a prosím tě. Viděl jsem, že ses dívala na moje stránky. Mohu tě poprosit o vyplnění krátkého dotazníku? http://www.VylecenyAutista.cz/dotaznik.php Potřebuji, aby mi návštěvníci dali vědět, co můžu na těch stránkách upravit a vylepšit. Díky.

2 patruelis patruelis | Web | 1. října 2014 v 17:04 | Reagovat

Já občas potřebuju právě jenom klid od ruchu a všech lidí... Jsem poměrně společenský typ, ale čas od času mi vůbec nevadí být celý den sama... třeba si čtu. :)

Je pro mě těžké si ale i v klidných chvílích odpočinout a pořád myslím na ty stresové situce... Když se na to soustředím, je mi pak lépe. :)

Dotazník jsem vyplnila. :) (G)
[1]:

3 Zbyněk Rybička Zbyněk Rybička | E-mail | Web | 1. října 2014 v 17:38 | Reagovat

[2]: Díky ještě jednou.

Mně zrovna čtení moc nejde a nutil jsem se k němu jenom, když mi říkali, že musím číst knížky o úspěchu, abych byl taky úspěšný (zajímavé ale naivní). Co mi ale úžasně pomáhá, je prostě sedět na pohovce a nechat volně plynout myšlenky. Na to teda je potřeba nebýt v nějakém bezprostředním stresu. Většinou mám u sebe telefon, abych si mohl hned zapsat, když mě napadne něco zajímavého. Takhle třeba vznikla velká část té knížky, co jsem ti poslal.

Víš, co je to "být ve flow"?

4 Barlie Barlie | Web | 27. října 2014 v 19:04 | Reagovat

Rozhodně pravdivý článek! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama