Listopad 2012

- Je

25. listopadu 2012 v 18:28 | G |  Téma týdne...
Většinou nejsem náročná. Teda na ostatní ne, ale na sebe hodně. Moc toho nutně nepotřebuju a když jo seženu si to sama. Jenže jsou doby, kdy to prostě nedokážu sehnat. Pokaždý se snažím, abych měla sebekontrolu... ale tohle vyjde málokdy. Jsem štír a občas se vyvleču z řetězů, kterýma se sama přivážu. Nedokážu to vydržet. Nesnáším, když jsem naobtíž a s věcma který mě trápí nehnu ani kdybych se postavila na hlavu... Nemůžu usnout s vědomím, že jsem se nesnažila pro věc kterou jsem chtěla. Alespoň ten pocit, že jsem to tak snadno nevzdala mě přesvědčuje o tom, že nejsem na odpis. Ale s tímhle se moc věcí dělat nedá... Ostatní se mě ptají a hledají radu... útěchu. Jenže když mám problémy já, tak mi většinou nikdo nepomůže... Protože buď nikdo nechce nebo mu to prostě není dost důležitý. Proto to píšu sem... je to jako si povídat sama se sebou. Je to jako hlavolam který nerozluštím a když už mám náhodou naději, že na to přece jenom příjdu, tak zijstím, že to tak nemůže být...že jsem vlastně úplně vedle...vykolejená! Teď ale vím, že to vzdát nemůžu, protože tohle je věc na který mi nikdy nezáleželo víc než teď... NEMŮŽU... jinak bych si to neodpustila... Občas se divím sama sobě, že takhle vyvádím a řeším to... Je to proto, že mi na sobě záleží a přeju si abych mohla být konečně šťastná. Promiňte, že vás tím teď tak otravuju, ale když to prostě nebudete chtít číst, tak prostě nečtěte... Jsem jiná a jestli to je ten důvod proč se to všechno takhle blbě semlelo..., tak promiň nechtěla jsem... Ale to co potřebuju je, abys tohle celý přečetl. Věděl že to píšu já tamta holka. Abys chápal každý slovo co tu čteš. Abys mi dal za pravdu a pochopil mě. Abys s tím něco začal dělat... potřebuju tebe.

Osudová rána

6. listopadu 2012 v 13:21 | G |  Téma týdne...
Náhoda je blbec. Ach jak mě tohle vystihuje...hned jak jsem si to přečetla, vzpomněla jsem si na událost před čtyřmi měsíci. Únavný rok skončil se začátkem prázdnin a já čekala, co se bude dít. Táta se mě zeptal, jestli bych nechtěla jet s jeho přítelkyní a jejími malými dcerkami na tábor. Ony už tam byly minulý rok, ale já ne. Prostě jsem jenom chtěla vypadnout z domu a trochu se nadýchat čerstvého vzduchu. Jo řekla jsem si, že nejsem zrovna dvakrát společenský typ a dokážu se ztrapnit i když je to nejmenší pravděpodobnost. Tak jsem kývla. Měla to být původně jenom taková *osobní dovolená* a když by mě nevzali mezi sebe, tak ať se třeba postaví na hlavu. To byla ta náhoda, že jsem tam jela. Přijely jsme na místo a zabydlely se v chatkách. Když v tom jsem ho potkala… U jídelny a měl v ruce yoyo. Né to obyčejné, ale to se kterým se i soutěží. Blonďaté vlasy, vysoký modrooký a na pohled strašně sympatický. Můj první dojem z něj byl úžasný, ale zároveň jsem si myslela, že mu je tak patnáct. Hned jsem si zazdila všechny naděje, že by na mě vůbec promluvil. Byli jsme spolu v oddíle a začali se bavit. Do bazénu mě naházel asi sedmkrát i s oblečením… Pak přišla na řadu flaška. No dál radši už nic psát nebudu. Jenom to, že tady teď sedím za obrazovkou a vzpomínám. A doufám, že jsem ho neviděla naposled!

To jedno...

6. listopadu 2012 v 13:06 | G |  Téma týdne...
Jako vždycky. Každej máme problémy... Někdo závažnější... někdo o nich třeba ani neví. Já jich měla třeba spousta a musela jsem se z toho všeho vyhrabat. Občas jsem na ně byla i sama... Vždycky jsem si říkala, že bych něco potřebovala. Snažila jsem se všechno překonat a zamáčknout slzy... Většinou se mi to ani nepovedlo a byla jsem úplně vykolejená. Jenže jsem si uvědomila, že ta věc co potřebuju... to jedno slovo... štěstí. Neni tak úplně všechno. Ty rány co sem schytala se museli hojit. Na začátku to bylo strašný. Postupem času jsem se naučila všechno tohle vstřebávat a stávat se silnější. A navíc. Mít celý život štěstí a neřešit nic... asi by mě to přestalo bavit hodně brzo. Ano... to slovo je štěstí... co to slovo vlastně znamená? Schválně si to zkuste říct... Peníze? láska? Ale podle mého je štěstí to co si děláme my sami. Před chvilkou se moje kamarádka přihlašovala do superstar a málem to ani nezkusila... Ale vždyť to by byla blbost! Promarnila by svojí příležitost! Hlavně tam už byla před dvěma lety a postoupila... Jenže se na další kolo nemohla dostavit. A já jí věřím... A tímhle heslem se řídím... Každý svěho štěstí strůjce... A pokaždé když mám o sobě pochybnosti snažím se povzbudit. Tohle bylo něco k zamyšlení... :)